První zmínka o kostele pochází z roku 1291 – tehdy náležel premonstrátskému klášteru v Doksanech.
V roce 1426 byla Horní Police dobyta husity a původní kostel zničen.
V roce 1523 byla na břehu řeky Ploučnice nalezena soška Panny Marie.
Podle tradice ji vytáhly z vody zbožné ruce a darovaly zdejšímu kostelíku.
Lidé ji začali uctívat jako nebeský dar – tím začíná tradice poutního místa.
Vévoda povolal stavitele Julia Broggia, který v roce 1688 začal stavět nový kostel.
Roku 1682 přišlo do Horní Police na 4000 poutníků.
Farář Michael Gabriel Jantsch a hejtman panství požádali vévodu Julia Františka ze Saska-Lauenburska o rozšíření kostela.
Původní kostel byl zbořen, vznikla střední loď s věží.
Po vévodovi stavbu převzala jeho dcera Anna Marie Františka, která pokračovala v rozšiřování.
1717–1725: dostavba postranních lodí, kůru, sakristie, zvonice a fary.
1723: výstavba budovy pro kaplany – tzv. kaplanka.
1725: spojovací trakt mezi farou a kaplankou.
Kvůli velkému počtu poutníků rozhodla Anna Marie Františka o povýšení farnosti na arciděkanství.
10. září 1723 to schválil biskup Jan Adam Vratislav z Mitrovic.
6. července 1736 udělil papež Klement XII. zdejšímu arciděkanovi právo nosit mitru a berlu, symboly biskupské důstojnosti.
Anna Marie Františka obdržela od papežů dvě těla světců.
sv. Kristiny (od papeže Innocence XIII., 1722).
sv. Pavla (od papeže Alexandra VII., 1727).
1861: císař Ferdinand inicioval renovaci – nová střecha, oprava zdiva, dlažby.
1945: poškození kostela při bombardování. Opravy vedl Mons. Josef Stejskal s pomocí věřících.
15. a nejdéle sloužící arciděkan Horní Police.
Působil zde přesně 60 let – významná osobnost moderní historie farnosti.
Největší návštěvnost mezi lety 1730–1760.
Některé prameny uvádějí, že Horní Police byla druhým nejnavštěvovanějším poutním místem v severních Čechách – hned po Bohosudovu.
