Do Horní Police jsem přijel poprvé na 90. narozeniny Mons. Josefa Stejskala, tedy v lednu 2012. Hned jsem si všiml malé milé osůbky, která měla bílé a kudrnaté vlasy jako ovečka. Někteří jí říkali slečno, jiní Mařenko, pan arciděkan na ni občas zavolal hlubokým hlasem: „Marie!“ – Marie Večeřová.

Od té doby jsem přijížděl stále častěji. Tu a tam zastoupit, čas od času vyzpovídat. Když Mons. Stejskal v loňském roce zemřel, začal jsem do Horní Police jezdit pravidelně, a tak tomu je dodnes.

Paní Mařenka - jak jí říkám já - je duší veškerého „kostelního“ dění v Horní Polici. Zdálo by se, že je „staromódní“, ale ve skutečnosti je velmi svěžím člověkem. Jsem rád, že ji máme. Myslím, že s ní tvořím dobrý tandem. Ona mi někoho „nadežene“, já se mu potom mohu věnovat. Díky ní farnost netrpí tím, že v ní momentálně kněz nebydlí, ale pouze dojíždí. Má odvahu nazvat věci přímočaře a nikdo se za to na ni nezlobí a ani nemůže. Vyzařuje z ní totiž něco vzácného – a já vím, co to je. Je to život zcela oddaný Pánu Ježíši. Stává se jí tak díky tomu tu a tam, že zažije věci nevídané: tu jí v obchodě prodavač dá něco zadarmo, jindy lékařka do kolonky „Objektivní nález“ napíše: „Kouzelná babička“. O nevídané situace tu není nouze, a my se potom dobře bavíme...

Pro mě je setkání s Mařenkou příležitost žít vedle člověka naprosto ponořeného do Boží přítomnosti. Každé setkání s ní je obdarováním a obohacením i poučením.

K jejím 85. narozeninám bych rád popřál, aby jí Pán Bůh dopřál setrvat ve své přízni, která je zdrojem její radosti, a pak samozřejmě zdraví a lásku všech. A nám všem, abychom si ji mohli ještě dlouho užívat. Nakonec bych jí rád ze srdce poděkoval za její službu a přítomnost ve farnosti – ta trvá již více než padesát let.

P. Stanislav Přibyl, adm.